Vítejte na Škole, ve které se zaměstnanci snaží o rovnováhu mezi Tvory jako Vy a Lidmi.
Vítejte na Škole, kde je každý originální!

Phoebe Silver-Blood - Deos

23. srpna 2012 v 19:18 |  Studenti - Deos

  • Jméno: Phoebe Silver-Blood
  • Datum Narození: 31. Srpna
  • Věk: 2000let Mých 16 Lidských
  • Druh: Upír
  • Povaha: Jsem hodně náladová. Ale většinou se snažím být milá, přátelská a společenská. Taky ale umím být pěkně problémová, zlomyslná a chladná, samotářská. Jde to poznat podle mého chování.
  • Popis: Mám dlouhé vlasy barvy té nejhlubší vody s patkou, kterou mívám často za uchem nebo sepnutou sponou. Dál mám výrazné tmavě modré oči po svém otci. Jsem hrdá na svoje krásně bílé a ostré špičáky. Nosím jen moderní oblečení v gotickém stylu a umím se taky tak krásně namalovat. Šikovná jsem po matce. Pleť mám správně bílou.
  • Životopis: Do mých čtyř let jsem si žila jako v pohádce. Naše rodina měla všechno! Moc bohatství a velkou vlivnost. Jenomže jednoho dne se otec zapletl do špatného kšeftu a lidé v městě se proti naší rodině spikli a vyvraždily nás. Já jsem to přežila spolu se svou mladší sestrou. Která bohužel zraněním podlehla. Byla to pro mne strašná rána. Sestru jsem milovala jako nikoho. Byla jediný přítel. Já měla štěstí v neštěstí. Kousnutím zachránil mě jeden krásný mladý upír a odvedl mě ke svému dědovy, kde jsem žila šest let. Byla sem šťastná. Ale moc dlouhého trvání to nemělo. Dědeček mu umřel a my to oba nesly těžce. Stali se z nás sirotci. Zanedlouho nás našel jeden strážník a odvedl nás do sirotčince, kde nás rozdělily. Brali jsme se jako sourozenci. Asi za dva dny sem se od ostatních dozvěděla že ho do sirotčince nevzaly kvůli tomu, že napadl a těžce zranil jednoho zaměstnance a za vampyrismus mu vzali život. Další rána. Na desetiletou nevinou holčičku jsou tři tragická neštěstí až moc. Ostatní se dívali na upíry jako na vraždící bezcitné zrůdy. Stejně tak i na mě. Pět let jsem tam žila v tmavé komůrce jako vyvrhel a trpěla šikanu od ostatních. Jednou v noci jsem to už nevydržela a musela jsem jim vrátit jejich "laskavé" chování. Celý sirotčinec sem zalila jejich krví(později jsem získala přídomek Silver-Blood). Ostatních dětí, zaměstnanců i ředitele. Pak jsem utekla pronásledovaná tím svým hrozným skutkem. Uklidňovala jsem se tím že si to zasloužili. Další rok jsem žila jak ubohý vandrák. S hrozným oblečením,chudá,špinavá a pocákaná krví. Lidé přede mnou utíkali s křikem. Snažila jsem se vysvětlit a křičela jsem na ně že je pouze zvířecí ale nevěřili mi. Když jsem chtěla do města vzali na mě meče. Rozzuřila jsem se a začala lidi nenávidět. A zabíjet. Několik měsíců jsem se živila jimi. Pak jsem daleko daleko od všech těch lidských bestií objevila ráj na zemi. Školu pro monstra jako jsem já. Cítila jsem novou šanci na život. Nový začátek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.